Výpravy

Jak je vidí účastníci aneb z naší oddílové kroniky.

Na výpravy jezdíme jednou do měsíce. Na výpravách se učíme znát přírodu a chránit ji. V teplých měsících jezdíme jenom pod "přístřešky", v zimě potom do chalup. No a tady si můžete přečíst jak takové výpravy vypadají očima našich dětí.

Výpravy 2004

Vánoční výprava 2004 Připravuje se

Podzimní prázdniny 2004 Nové

Bobrtrophy 2004 Nové

Velikonoce 2004 Nové

Starší akce

Výprava - Indiáni na Točníku

Říjnová výprava na Brdy

Výprava do Pořešína - Novohradské hory

Výprava do Holubic

III. Netradiční divadelní festival Čtrnáctky

Velikonoční táboření 2001

Výprava za Moudrým Mauriciem - Brlenka

Vánoční výprava 2002

Výprava do Tuležimi a Prokopského údolí

Výprava do Dědibab aneb honba za pokladem

Velikonoční táboření 2002

Vánoční výprava 2004

Ve fotografii

foto Michal Matouš, Zuzana Kramperová

Bobrtrophy 2004

17.9. - 19.9.2004
Nejprve krátce pro ty co vůbec nevědí co to taková Bobrtrophy je:
Jedná se o cyklistický závod pořádaný převážně vedoucími od Bobříků pro ostatní oddíly. Jede se vždy v září a letos se konal už 7. ročník. Závodníci jsou rozděleni do skupinek (týmů) tak, aby v každé byl vždy alespoň jeden osmnáctiletý. Jezdí se převážně na kolech.
Matla mezi plaňakmi Letošní Bobrtrophy se konala, jak je již dobrým zvykem, na táborové louce Hrocha u Jevan nedaleko Říčan. Sraz byl stanoven na 18.00. Sešlo se nás tam celých 24 závodících a asi pět nebo šest organizátorů. Nebudu zde vypisovat všechny zúčastněné, ale barvy Skarabíků a Tate iyumni hájili: Já (Michall), Michal, Nikola, Matla, Zdenda a za dámy Pípáček. No a ještě tam byl k vidění Aleš, ale jen jako organizátor.
Na hladině vodní Jen co se zjistilo, že už nikdo nechybí, jsme se rozdělili do 7 skupin.
2 skupinky kategorie "super" (prckové) a 5 skupinek kategorie "extrém" (prostě extrém). Já jel v týmu "3M" s Michalem a Matějem od Bobříků. Nu a jen co se setmělo jsme vyrazili na první zkoušku. Ta spočívala v trefování se do kartónových obličejů různých potvůrek. Poté co všichni zdárně dojeli jsme uklidili kola, abychom se záhy dozvěděli, že nás čeká ještě jedna noční vyjížďka, tentokrát podle zakreslených křižovatek. Něco jako jedna část pokladu na táboře. Jen s tím rozdílem že čísla křižovatek byla zpřeházená, díky čemuž se někteří z nás podívali až do Jevan.
Michal a jeho jízda Druhý den ráno začal krátkou jízdou zručnosti, kde Pípáček překvapila absolutně nejrychlejším časem, a potom jsme byli postupně vypouštěni na samotný závod. Dostali jsme místa na mapě, k tomu pár úkolů a testík ze zdravovědy a už jsme frčeli na první stanoviště. No radši to nebudu dál popisovat tak dopodrobna. Prostě jsme se celý den s někým předháněli, taky trochu kufrovali, ale nakonec jsme se zdárně vrátili ještě před setměním do tábora. Tam na nás čekalo překonání potoka i s kolem po laně v horolezeckém sedáku. Pak jsme ještě vyfasovali jednu Einsteinovu hádanku, a večer se hrálo na kytaru a zpívalo a my furt řešili Einsteina. Mimochodem víte kdo chová rybičky?
No a máme tu neděli ráno. Na rozcvičku zkouška v podobě lukostřelby, pak jízda zručnosti, balení, nějaký ten testík, poznávání součástek z kola a na závěr vyhlášení vítězů. A že neuhodnete kdo to vyhrál?

Napsal Michall

Překonání potoka na laně i s kolem mezi plaňkami Přes vodu na Pálavě Kudy kam?
Mezi překážkami Míša válí
Účastníci Bobrtrophy 04

Podzimní prázdniny

Ve fotografii
foto Michal Matouš

Velikonoce 2004

Velikonoce netradiční tradice. Jirka, Luky, Tomík, Maruš, Michal, Martin, Křéma, Valča, Pípáček a vedoucí a velký vypisovat nebudu, bylo jich moc. Příjezd byl spestřen o luštění šifry od holek, někdo prohlásil, že mužská ješitnost káže vyluštit to již ve vlaku, kdo to mohl být?
Stále stejné tahanice, chvojí, nechvojí a kdo a kam? A proč já? Proč ne ty? Nakonec to bylo postaveno i chrumdí jsme měli a tak. Měl být čaj, ale to by se na ten kotlík musela dát poklička. Výlet a hurá. Bylo hezky. Namířili jsme si to k hopodě, kde kovboj má prakticky odkládací ruce. První perlička: Matla nesl jako první batoh s vodami a pláštěnkami a měl to hodně těžké. Za potokem se zastavil a sundal si batoh s tím, že jsme mu tam určitě dali cihlu, zapomíná, že éra Vpřeďáků je tatam. Postupovali jsme dál. Míjeli jsme se s Bobříky. Skákali jsme přes potoky a druhou kyselou perličkou bylo, že Bobříci nám pomáhali přes vodu a jediný vděk od nás bylo, že jsme se jim smáli. Tak by to nemělo fungovat… Naše elitněpubertální skupinka Kř+Mich+Ib byla stále neochvějně vpředu. Po hrách na louce jsme dorazili ke kovbojovi a dali si kolu s brčkem(víte, proč se k pití dávají brčka?vypije se tak rychleji), Martin vybublal pití, Maruš posílala pivní tácky na otočném talíři, Kubajs se vrátil do dětských let a plival brčkem papírky…
Venku jsme se pokusili nadchnout hrou o obru a trpaslíkovi, ale odpovědí byla typická adolescentgesta…
Dorazili jsme v pořádku na tábořiště a některé vskutku velice zaujal lakros. V noci byla zima, tak jsme vzali z chaty spacáky a našli mrtvou myš. V sobotu to začalo společnými hrami. Spousta lidí na malém kousku země ve velmi malých intervalech, chumly, rvačky. Byli i tací co se nudili a hráli si na bagr.
Konečně nastala chvíle, kdy se šifra dočkala své šou. Kluci dostali klíč a vyrazili na pouť. Na jakou pouť? Vždyť je přestupný rok, kluci mají pomlázku. No prostě drobné holčičí překvapení… šli, cestou necestou za svou nevěstou ne, ale za odměnou, cestou měli na starosti vejce a běda, kdo jej rozbije, přelézali pavoučí síť, plazili se, brodili potok, skládali básně, a jak krásně! Na konci na ně čekal buldok, chtějí ho každý rok, tak ho měli. Velký krásný buldoček s fousky na tváři a hnědými skvrnami a Věrčiným úsměvem. Mohli být spokojeni a taky byli, pak se házela vejce v kruhu, no byla to žvanda. Ani děti nezahálely, sháněly vodu pro kouhoutka nahoře, jež má nožky v komoře, teda naopak…
V neděli se nic nedělá, ale my jsme dělali. Kdo by řekl, že kluci ustoupí a opravdu nám povolí tradici přestupného roku? Dělaly jsme(samé holky) pomlázky(z ořezaných vrb jakéhosi pána) a některým to šlo jiným ne a kluci se mořili s barvením vajec a vymýšlením místa pro pomlázku. Nebylo zrovna nejlépe, mrholí, mrholí, rosa padá k zemi…nejsme z cukru!
Včera neděla byla a je pondělí. Jaký to div, holky bijou muže, jaký to slastný pohled. Každý mužský člen má na zádech číslo a vždy křikne cosi za děvou s pomlázkou, např. "Au, Na, Na, Na."zdrh, vyčerpávající.
Máme jít k zlaté panně, poklonit se jí a ona nám dá pomlázku. Panna nám dala stužku a poslala nás k borovici, borovice nás hnala dolů z kopce, přes koleje a hurá do tábora. Bylo příjemné jednou nemuset připravovat sezení a stoly a čaj a pití a bylo to moc moc dobré a bylo toho dost. Balení a máme zase na rok na klid nárok s úsměvem se vlak vzdaluje, spěje vstříc novým dobrodružstvím.

Říjnová výprava na Brdy

13. - 15.10.2000
Účastníci : Zdenda, Móňa, Aleš, Jiřka, Káťa, Stáňa, Zuzka, Jojo, Myška, Ema

Vyrazili jsme v pátek odpoledne z hlavního nádraží. Ve vlaku jsme si hráli a brzy jsme dojeli do Zadní Třebáně, kde jsme přestoupili na vlak na Brdy. Odtud jsme šli asi tři kilometry do malého srubu. Bylo tam ohniště a několik laviček ze dřeva.

Rozdělali jsme oheň z přineseného dříví a povečeřeli jsme. V devět večer jsme šli se strojkem času na blízkou louku. Bylo pátek třináctého a měsíc byl v úplňku, a tak jsme mohli dát časostroj do chodu .. Bylo to velmi napínavé, strojek jsme položili na pařez, chytli jsme se za ruce a Myška nařídila strojek. Ten se rozezvonil a my jsme čekali, co se bude dít. Když utichlo zvonění a stroj jen tikla uslyšeli jsme zpěv. Jako z řecké opery. Zablýskalo se - zřejmě rachejtle. A znovu. Zpěv utichl až za chvíli. Bylo ticho, jen časostroj tikal. Móňa nám pak před spaním vyprávěla horor.

Ráno bylo chladné a mlhavé. Zahřáli jsme se u ohně. Po snídani při odchodu přišli myslivci s krásným štěnětem rotvajlerem. Byl milý a běhal kolem nás, všichni jsme si ho pohladili. Když jsme si ho už nevšímali, dostal se na střechu srubu. Lekli jsme se, že skočí do ještě nevychladlého ohniště. Ale bál se skočit, a tak slezl dolů . Rozloučili jsme se s ním, s myslivci i se srubem.

Vydali jsme se na pochod. Počasí už bylo krásné. Po několika kilometrech jsme si udělali přestávku na oběd. Zahráli jsme si hru kterou prosadil Aleš. Museli jsme nosem cvrnkat golfový míček po dráze. Pak jsme šli dál. Při dalším odpočinku jsme hledali papírky, aby nám vyšel název SKARABEUS. Po cestě jsme hráli hry na hada a zmizík a nakonec hledali různé druhy listů. Naposledy jsme zastavili v lese, kde se Aleš byl porozhlédnout. Za chvilku přišel s Míšou a s otázkou, jestli s nimi chceme přespat v nedalekém táboře. Souhlasili jsme. V táboře bylo hezky. Postavili jsme přístřech a brzy jsme měli vše připravené ke spaní. Když jsme lámali dřevo, přišli dva myslivci, kteří nám sdělili, že jsme na soukromém pozemku, že se pořádají hony a že je pro nás nebezpečné, když po lese je dvanáct kulovnic. Museli jsme vzít dřevo a utahaní jít na jiné místo. Trošku jsme prošli bahnem. Dorazili jsme k potůčku a k ohništi.

Druhý den ráno , brzy po snídani jsme se vydali na cestu. Během přestávky jsme hráli htu, kterou připravila Móňa. Nakonec jsme se zastavili na louce u města Jince. Svítilo krásně sluníčko. Mámě jsem natrhala kytičku. Na louce jsme hráli různé hry. Po té jsme došli na blízké nádraží a hurá domů. Byla to moje první výprava s oddílem, ze které jsem nadšená.

Zapsala Ema

Výprava - Indiáni na Točník

15. - 17.9.2000
Účastníci:
Zuzka, Zdenda, Valerie, Géďa, Móňa, Jojík, Aleš a Jiřka

V pátek jsme měli sraz jako vždy na Hlavním nádraží. Dojeli na místo. Už si nepamatuji, kde to bylo, ale myslím, že na Křivoklátě. Odtud jsme měli naplánovanou trasu asi 5 -10 km, to už si taky nepamatuji. Sešli jsme po pěšince k Berounce a upoutal nás strom s úžasnými jablky . Ten jsme samozřejmě využili jako místo k přestávce, protože nám byl Aleš nějaký ten rajský prod natrhat (byly tam i hrušky). V tu chvíli jsme zjistili, že nikdo nemá toaleťák, ale i tak jsme se vesele ládovali dál.

Na určené místo jsme sice nedošli, ale kousek od něj a to až za tmy. Dali jsme se do stavění přístřešků a že jich bylo hodně, teda měli jsme jich asi 5, ale postavili jsme jen dva. Navečeřeli jsme se a koukali se na letadla a na hru, kterou hrála Móňa s Alešem, bohužel jsem zapomněla, jak se jmenovala. Ráno jsme vstali docela brzo a Zuzka docela hodně brzo ( ve 4 hodiny ráno). Sbalili jsme si a vydali se směrem k Točníku. Cestu nám zpestřovali stromy obsypané jablky, takže jsme určitě neměli nedostatek vitamínu C.

Cestou jsme se zastavili u potoka s tůňkou, kde se pár jedinců vykoupalo. Cesta vedla dále podél potoka a my jsme měli jedinečnou šanci prohlédnout si čertův mlýn. A za chvíli jsme byli pod Točníkem. Nevím kdo měl ten "úžasnej" nápad vzít to zkratkou, která byla sice o hodně kratší , za to mnohem nepohodlnější. Lezli jsme prostě do kopce přímo. Když jsme se dostali nahoru, rozhodli jsme se upéct si buřty ještě před Točníkem. Byly dobrý!

A pak jsme se po tmě vydali přímo k hradu. Kupodivu jsme nebloudili. Na hradě jsme se přivítali, prohlédli si po tmě hrad a šli do sklepení, kde se jedlo, pilo, zpívalo, smálo… . No bylo tam veselo. Hodně pozdě v noci jsme se šli uložit ke spánku, který byl příjemný, akorát Zuzce napršelo na spacák. Ráno jsme rychle uklidili a připravili si hry pro návštěvníky, no a pak se začali hrnout lidičky, která to alespoň trošku zajímalo. My jsme svoje atrakce přerušovali, abychom se mohli podívat na divadlo, které připravili Velký a na Indiánské tance. A pak už se přiblížil čas odchodu. Sešli jsme do Žebráku na autobus, který byl docela hodně přeplněný (my jsme se tam namačkali). A hurá do Prahy…


Zapsala: Jiřka

Výprava do Pořešína - Novohradské hory

Aneb podzimní prázdniny v chatě

26. - 29.10. 2000
Účastníci: Zdenda, Stáňa, Káťa, Jiřka, Zuzka, Valča, Jojo, Móňa a Aleš.

Ve čtvrtek 26.10. jsme se sešli na Hlavním nádraží u pokladny číslo 1 a odjeli směrem na České Budějovice. Tam jsme k našemu velkému překvapení museli přestoupit z důvodů elektrifikace dráhy na autobus, který nás odvezl až do Novohradských hor. Z autobusu jsme šli ještě kousek cesty pěšky až do Pořešína, kde jsme si u paní Wiedersteinové vzali klíče od stavení a seznámili se s jejím psem Britem a kocourem Tomem.

Potom jsme došli k chatě, ve které jsme se ubytovali. Bylo to ale spíše velké stavení, a proto nebylo výjimkou, když se někomu zdálo, že nejsme všichni. Večer jsme si zahráli hru, kterou připravila Jiřka se Zuzkou. Šlo o sbírání lístečků. Pět posbíraných se vyměnilo za jeden další, až se nasbíralo pět lístečků druhých v řadě, vyměnili se za jeden jinž a takhle to šlo do nekonečna, a proto byla hra velmi předčasně ukončena (asi po dvou nebo třech hodinách). Zuzka s Jiřkou však neměli hru jen jednu jedinou, a proto bylo o zábavu postaráno na celý večer. Například jsme lovili pusou jablka z lavoru, nebo jedli čokoládu za pracující nervozity v zimním oblečení příborem.

Druhý den jsme vyrazili na výlet do Slepičích hor. Přešli jsme chráněnou památku, kterou k našemu překvapení byl poměrně moderně vzhlížející betonový most a šinuli jsme si to na Kohouta, což byl nejvyšší kopec Slepičích hor. Tam jsme se naobědvali a potom jsme se vypravili zpět druhou cestou.

Po večeři jsme si zahráli naše oblíbené aktivity, u kterých jsme zůstali do čtyř hodin ráno. Další den jsme se probudili skoro v poledne, najedli se a zašli na zříceninu zahrát si nějaké hry. Hráli jsme myslím na schovávanou a potom jsme se rozutekli po hradě, nakreslili každý nějaký úryvek zdí a podle obrázků jsme pak rozpoznávali, o který kousek hradu jde. Posléze jsme se vydali shánět informace o filatelistickém semináři a také jsme u obyvatel Pořešína měnili různé předměty. Do večera jsme se pak zabývali filatelistickým seminářem a potom jsme šli spát.

Čtvrtý, poslední den výpravy jsme si sbalili a uklidili ve stavení a šli jsme si zahrát ještě něco na zříceninu. Potom jsme se naobědvali a vydali se na cestu domů.

Zapsal: Zdenda

Výprava do Holubic - jízda na koních

4.3. 2001
Účastníci: Dušan, Aleš, Móňa, Géďa, Zuzka a Káťa

Pršelo a my měli výpravu. Srazili jsme se u klubovny. Vypravili jsme se za koňma tramvají a potom ještě autobusem (udělalo se mi špatně, jak jinak). V Holubicích jsme celkem snadno našli hřebčín a paní Irena nás seznámila s koňmi. Někteří koušou a někteří ne. Potom nám osedlal Belgii. (Z neznámých důvodů jí říkají Muriel). Odvedla nám ji do jízdárny, což je veliká budova s podlahou vysypanou pilinami, a snažila se nás naučit jezdit. Odteď vím, že koně se uvádějí do pohybu pobybem pánve, ale že by se mi to povedlo, to se říci nedá. Zkoušeli jsme i klus, ale to hrozně bolelo (a co teprve koně!).

Po první lekci nám byli osedláni jiní dva koně a s těmi jsme vyrazili ven. Báseň a Beglieta. Projížďka to byla hezká (až na pozdější následky), každý se svezl dvakrát.

A jako třešničku na drotu nám paní Irena ukázala nějaké drezůrové kousky s Tymiánem. Nakonec nám doporučila místní hospůdku a rozloučila se s námi. V hospůdce jsme si dali čajík, a bodnul, bylo docela zima.

Zapsala: Káťa

III. Netradiční divadelní festival Čtrnáctky

4.3. 2001
Účastníci: Stáňa, Jiřka, Zuzka, Káťa, Myška, Anežka, Emma, Géďa, Móňa, Aleš, Jojo a Zdenda

Znovu po roční pauze se konal divadelní festival Čtrnáctky. Letos, narozdíl od loňského roku s účastní všech oddílů a tak o představení nebyla nouze. Opět se festival konal v divadle Na zábradlí. Hrálo se dva dny, v sobotu pro nás a v neděli pro hosty (rodiče a kamarády).

Myslím, že byl festival velmi povedený. Začínaly mladší děti a to Vpřed mladší s pohádkou O Honzovi, pak Arálie s Psýché, další byl Glíp a představení Jeptišky útočí - drama o všech problémech dnešního světa, pak přišla na řadu i naše Bludička podle Jiřího Suchého. Potom loutkové divadlo Univerzální přítel od kmene Tate Iyumni, následovala Naše pravda o Praotci Čechovi opět Vpřed, Dvojtá Wed, velmi úspěšné Ušácké představení, Hrabě drákula, Klasické drama a také soubor tří kratších povídek nazvaných společně Mimikry (Virtuos ve výborném podání Tondy Blomana, Chameleon, Sesterstvo) A na závěr Tři sestry a jeden prsten opět Vpřed tentokrát kmen. No a úplně na konec se zrodil zlatý čtrnác a udílely se ceny za nejlepší herecké výkony. No a teď už nezbývá nic jiného, než začít vymýšlet nová představení.

Zapsala Géďa

Z našeho divadelního představení

Velikonoční táboření 2001

13.4. - 16.4.2001
Účastníci: Stáňa, Káťa, Zuzka, Martin, Michal, Křemínek, Anežka, Mariánka, Géďa, Móňa, Jojo, Aleš, Dušan, Mára no a navíc ještě Vpřeďáci, Bobříci, Glípové, Altair a Tate Yiumni, no skrátka asi 80 človíčků.

Už po druhý rok jsme Velikonoce oslavovali ve velmi vysokém počtu. Nevím přesně, ale bylo to tak 70 nebo 80 lidí. Ve čtvrtek jsme nastoupili do vláčku, to byl docela jednoduchý výkon, kterým jsme se dopravili do Mnichova Hradiště , kde jsme se nasoukali do mírně přeplněného autobusu. V následujících hodinách se začalo stavět. Na stavbu týpka jsme se skoro sami vybrali my čtyři (Jezinky) a malý vyrazili na chvojí.

Když jsme se zabydleli, vyrazilo se kam jinam než na dřevo. A protože nám celé Velikonoce přálo "vyjmečné" počasí, nebránilo nám nic v tom, abychom vyrazili na (polední) výlet. A že nepřijdete na to, kam jsme šli. K velkému překvapení na pláně a to přesně do Jablonečku, který je skoro celý srovnaný se zemí. Po návratu jsme s potěšením zjistili, že nám Věrka uvařila večeři. No a ta byla úplně skvělá. Na pátek byly nachystány hry (přesněji lacros a pro některé soft). No a samozřejmě jsme dělali dřevo. Teda ono to bylo naopak, ale to je asi jedno. (A jenom tak na okraj, to se stalo až v sobotu).

V neděli se hrála Dušanova hra. Byla to hra s Velikonoční tematikou. Jedno velké území se rozdělilo na tři menší. V každém území byla velikonoční koledovačka a tak se běhalo po lese se snahou získat kus básničky. A byla docela dobrá (myslím hru). Odpoledne hráli velký s Waldenama a s Osmaka opo šiny a my míčbee.

K večeru jsme se vrátili do tábora a o nějakou tu chvilku později jsme se slezli u kmene v týpku a zpívalo se a hrálo na kytaru. A pak jsme taky v neděli dělali dřevo a připravovaly (my holky) pomlázku.

A co říci k pondělku? Snad jen to co je v této kronice zapsáno nejméně třikrát. Kluci nás vyšlehali a né málo (výpovědi některých nebo spíše některé nebudu zveřejňovat). No a přece byla změna. Nepolévaly jsme kluky! Ale příští rok jím to vynahradíme.

To vše vyvrcholilo bouráním a balením. Taky by se to ale nobešlo bez akce, které se říká "nošení dříví do lesa". Pak už jsme jenom vyfuněli do Vápna a pak domů. Vláček byl sice přeplněný, ale štěstí nám přálo ve zdraví dojet. A pak nás pohltila naše stověžatá matička.

Zapsala: Jiřka

Takhle probýhala oprava roztrženého košíčku na chlopňovku; foto Terka Danielisová Takhle jsme se zahřívali; foto Terka Danielisová Raní čištění zubů Na výletě

Výprava za Moudrým Mauriciem - Brlenka

27.4.-1.5.2001
Účastníci: Mára, Géďa, Móňa, Věrka, Zdenda, Zděnda, Jiřka, Stáňa, Káťa, Myška, Anežka, Valérie, Aleš, Míša a Já (Zuzka).

Sešli jsme se jako vždycky na Hlavním nádraží a odjeli jsme směr Zdounky, to je u krásných kopečků - oblast Chřiby. Vlak byl úplně přecpaný, takže jsme ulovili poslední kousek volné uličky . Za chvíli Géďa přinesla od kohosi dopis, že vlastně do žádných Zdounek nejedeme, ale že máme dojet do Svitav, kde se dozvíme jak dál. Vysvětlení bylo takové, že pro nás připravená chata ve Zdounkách od pana Mudráčka, byla vykradena a zdemolována. Docela jsme se divili. No ale do Svitav jsme dorazili.

Ve Svitavách jsme nasedli do autobusu a dojeli do zastávky Janov Gajer, kam nás poslal člověk, kterého jsme kontaktovali na nádraží. Z Gajera už to byl jen "kousek" .Když jsme Brlenku odpečetili (Nutno podotknouti že vypadala moc hezky, takový sroubek uprostřed lesa),tak jsme se konečně najedli, zatopili jsme v kamnech a čekali jsme na Míšu s Alešem. Večer jsme si zahráli mafiány a tleskanou.

Ráno Míša s Alešem odjeli neznámo na kam na kolech a my jsme šli dělat dřevo. Když se počasí trochu umoudřilo vyrazili jsme hledat louku vhodnou na hry. Zahráli jsme si lacros, míčbee, popohakapi a fotbal (ten nám holkám ale moc nešel). K večeru jsme rozdělali oheň, upekli klobásy a zase jsme čekali na Aleše s Míšou, abychom si zahráli parlament. Kupodivu dorazili.
Ráno Géďa říkala že pojedeme na výlet do Litomyšle, tak ať nezmeškáme autobus. Ovšem taky se na stole objevila dřevěná truhla s devíti zámky. Už ani nevím jak, ale najednou jsme luštili šifru. zjistili jsme že máme kdekoliv v chatě něco hledat a že to určitě poznáme.

Nakonec jsme našli mapy, schované v kůlně(upřímně, kdyby se Věrka nezačala smát, když jsem na ně svítila, a řekla jsem, že nechápu proč mají mapy v kůlně, asi by chom je ještě dlouho hledali).

U map byla další šifra. Měli jsme hledat 9 klíčů od truhly ve které je Moudrý Mauricius. Každá družina mohla najít maximálně 5 klíčů, takže všechno spočívalo v tom, kdo trasu rychleji obejde. My Lasičky jsme vyrazili první a Vydry chvíli po nás. Samozřejmě tomu předcházelo zuřivé balení a vymýšlení co sebou. Vlastně jsme nevěděli, jak dlouho tam budeme. Ale z vyluštěné zprávy bylo patrné, že budeme spát kdesi cestou. No a šlapali jsme. Valča měla už v Gajeru puchýře z malých bot, takže jsme pořád stavěli. Večer Valča odjela s Márou z Litomyšle zpátky na Brlenku a zůstalo nás tu pět holek. Sedly jsme si na autobusové nádraží a čekaly jsme na autobus. Za chvíli nám bylo divné, že čekáme sami a nějak dlouho a Géďa šla zkontrolovat jestli busík vážně jede. Nejel.

Celkem zklamaný jsme prošly městem a narazily na zastávku. Tady jsme měly štěstí. Autobus nás zavezl až na Zhoř (což byla celkem zkratka vzhledem k délce trasy). Odtud to bylo k Antoníčkovi, kde byl další klíč, kousek. Tady jsme se navečeřely. Už byla tma, takže jsme začaly docela hodně kufrovat. Značku jsme našli až asi za hodinu. Ještě několikrát jsme z ní sešly. Ve tři hodiny jsme zalehly do spacáčků a za chvíli jsme usnuly. Ráno jsme v půl deváté vstaly, rychle zabalily a vydaly se vstříc pátému klíči. Úplně mrtvé jsme došly ke Korábově chatě. Anežka vylezla k budce a vyndala z ní skleničku s klíčem. Úplně jsme ožily, měly jsme velkou radost, že jsme tu první a nechaly jsme tu Vydrám vzkaz. V České Třebové na nádraží jsme potkaly Věrku, která opustila svou družinku. Ve Svitavách byla chvilka času akorát tak na cukrárnu. V chatě nás čekal Mára a jeho bramborová polévka (spíš celerová). Mňam mňam. Když po nějaké době dorazili Vydry, otevřeli jsme truhlu kde byl Moudrý Maricus (známka to nejcenější) a pro každého jeho malá kopie a sladkosti. Večer ještě pár lidí hrálo Aktivity. Ale rozhodně všichni byli dost utahaný a v noci spinkali jak zabitý. Ráno jsme zabalili, vytřeli a uklidili a několikrát si zahráli Twister. Vlak byl nacpaný k prasknutí, protože jel až ze Slovenska. V Praze si nás rozebrali rodiče.

Zapsala: Zuzka a upravila Géďa

S kytarou na sluníčku; foto Géďa Svačinka v přírodě; foto Géďa Spleť těl aneb jak se hraje twistr; foto Géďa

Vánoční výprava 2002

14.12.-16.12.2001
Účastníci: Káťa, Jiřka, Zuzka, Stáňa, Zdenda, Jura, Kája, Michal, Martin, Mariánka, Anežka, Myška, Valerie, Móňa, Jojo, Wasinka, Mára, Géďa, Kubajs, Kvík, Hája, Baskoš


V pátek 14.12. jsme se sešli na Andělu. Dojeli jsme na Márovu chatu, kde nás čekal teplý čaj a vyhřátá chata. Navečeřeli jsme se a zahráli si ,,sněží". Vymyslel to Kubajs. Pak jsme hráli mafii a šli spát.

Ráno jsme se nasnídali a šli jsme ozdobit zvířátkům stromeček. Všichni jsme doufali, že vypustíme vory. Ale když jsme došli ke kanálu, byl zamrzlý. Když jsme ozdobili stromeček a dozpívali koledy, zahráli jsme si tradiční bitvu o šátek. Potom jsme na bobech sjeli ke kanálu a jezdili jsme pod kanálem na cestě. Když jsme se vrátili do chaty byla skoro uvařená hrášková polévka, a tak jsme se naobědvali.

Po obědě nám Mára pustil desku s pohádkama a tak jsme poslouchali a poslouchali dokuď nám Kája nepřišel říct, že se dole hraje mafie. Všichni jsme letěli dolu až na Myšku, která měla teplotu a Géďa jí zahnala do postele. A tak jsme hráli až skoro do večera.

Před večeří si každý udělal lodičku, ale stejně jsme je nešli pouštět na kanál. Pak byla večeře a strašně dlooouuho jsme zpívali koledy. Potom jsme šli pouštět lodičky do vany. Márovi se to ale nelíbilo, protože říkal, že mu opalujeme vanu, a tak vzal sprchu a posprchoval je (teda aspoň myslím, ale když jsem potom přišla do koupelny, všechny plavaly vzhůru nohama).

Pak jsme si rozdali dárky. Bylo jich docela dost a pak se šlo na zápraží a prskalo se. Potom jsme zpívali podle zpěvníku, který každý dostal od Jezinek , takže se kytaristi nemuseli dlouho rozmýšlet co zahrát. A pak se šlo spát.

Ráno jsme se nasnídali a rozdělili práci. Pak se šlo ještě ven a pak se jelo domů.

Zapsala :Pípáček

Výprava do Tuležimi a Prokopského údolí

26.1.2001
Účastníci: Myška, Káťa, Jura, Michal, Martin, Mariánka, Aleš, Géďa, Móňa, Kvík, Hája, Míša a Já

V sobotu 26.1. jsme se sešli v "hojném" počtu 13 lidí v klubovně. Odtud jsme se vydali na metro, kterým jsme jeli na Stodůlky. Tam jsme vylezli na kopeček nad metrem, zatímco si Míša s Hájou šli koupit něco do krámu. Když se vrátili, my už jsme byli dole a Géďa nám dávala každému pět papírků a řekla nám, že od této chvíle nikdo nesmí vyslovit S, jinak odevzdá papírek tomu, kdo si o něj řekne. Kdo bude mít nejvíc papírků tak vyhrál. Proto na nás byla taky pěkná podívaná, protože 13 lidí jak jde po ulici a šišlá se jen tak nevidí.

Tak jsme pomocí Michala a mapy došli do Prokopského údolí do vesnice Tuležim, malého středověkého městečka. Tam nás jakýsi pán provedl a ukázal nám kostelík, malé domečky s doškovými střechami a také šibenici, kde ovšem bylo trochu mokro. Pak jsme odešli a zahráli si takovou hru, že my jsme běhali územím a vedoucí se do nás trefovali střelami. Myslím, že nejvíce přeběhů bylo asi 13. Mezitím nám Móňa s Alešem připravili další hru, postavili klacíky, na které napíchali čtvrtky, na kterých byl napsaný z druhé strany název nějakého ostrova. My jsme se měli trefit papírovou střelou do papíru, podívat se na název a běžet k Alešovi a zeptat se ho jestli ten ostrov patří francouzským, nebo ne. Vyhráli to Hlemýždi.

Potom nás už Géďa zprostila povinnosti neříkat S. Vyhrála Myška, která měla 13 lístečků. Pak jsme šli podél potoka a hledali vhodné místo na vypuštění vorů. Šnecy si vor nepřinesli, a tak se pouštěly jen dva. Nevím, jak jeli slimáci, ale Hlemýžďům se hned na začátku vor převrhl a boudička jim hned uplavala, ale do cíle dorazila boudička i vor, ovšem s malou ztrátou času, takže do cíle první dorazili Slimáci. Pak jsme vylovili vory a zahráli si chobotnici. Pak jsme sedli do vlaku a jeli zpátky do Prahy.

Zapsala :Pípáček

Výprava do Dědibab aneb honba za pokladem

8.3.-10.3. 2001
Účastníci: Stáňa, Káťa, Zuzka, Kvík, Géďa, Aleš, Myška, Jirka, Zděnda, Věrka, Móňa(do soboty), Hája(od soboty)

Stal se zázrak, sraz nebyl na Hlavním, ale na Masarykově nádraží. Odtud jsme se rychle převláčkovali do Kralup a odtud do Dědibab. Věrka nás provedla po jejich letním sídle. Pak jsme se najedli a šli spát (aspoň myslím).

Druhý den ráno jsme se vydali do Veltruského parku s vidinou prohlídky. Z té ale nic nebylo, protože zámek je až do dubna zavřený. Ale dozvěděli jsme se o mapě se skrytým pokladem, ale ta byla záludně rozkouskována na osm dílů. Získávali jsme je za splnění různých úkolů. První byl závod s hopíkem, dále hra u sfingy, kde jsme měli složit různá moudra od různých moudrých človíčků. Pak jsme taky hráli freesbe. K večeru jsme se vrátili do letního sídla, najedli se a pokoušeli jsme se získat sešítek na umíky. Jsme dobrý, protože se nám to podařilo. Pak jsme složili mapu a zjistili kde asi bude poklad. Křéma prohlásil, že ví jak k němu jít, a tak jsme vyrazili. I když chtěl Křéma na úplně druhou stranu, Věrka řekla, že druhou stranou je to kratší. Nevím jestli měla pravdu, ale určitě věděla proč to říká. Došli jsme totiž k Vltavě, kde se v trávě mihotalo světýlko svíčky a v dálce další. A tak nás napadlo, že bychom asi měli po světýlkách jít a udělali jsme dobře! Došli jsme k domečku s pokladem a byl tam. . .(dramatická pauza). . .POKLAD!!! Tak jsme ho vzali a spěchali k domovu, kde jsme si ho rozdělali a šli jsme spát.

V neděli, tedy v posledním dni výpravy, jsme si šli zahrát míčbí & lakros. Pro povětrnostní podmínky byl zápas v lakrosu odložen (tak možná na Velikonocích). Po náročné a větrné hře jsme se odebrali domů, vzali si batohy a odešli do celkem blízké vesničky na autobus a pak na vlak. Ještě jsme chvíli pluli po mapě a pak už jsme projížděli Stromovkou a to už jsme vystupovali ,,tamtéž" , takže na Masarykově nádraží.

Zapsala: Jiřka

Křéma v tunelu; foto Géďa Jezinky a kočka; foto Géďa

Velikonoční táboření 2002

28.3.-1.4.2002
Ani jsme se nenadáli a už tu byly opět Velikonoce. Zahájili jsme je v 8 hodin,hádejte kde? (pro neznalce na Hl.n. u p.č.1).

Ve vlaku jsme skoro tradičně hráli kartičky. Do údolí Zábrdky jsme dorazili v tomto složení: Jezinky, M+M+M, Jura,Křéma, Zdenda, Móňa, Věrka, Aleš, a od pátku Géďa, Mára, Káťa, Kuba a Natálka. No a samozřejmě nechyběli Tate Iyumni, Uši, Vpřed, Bobříci a Arálie.

Po jídle jsme se pustili do práce. Stáňa s Jiřkou šly hledat chvojí a ostatní šli hledat týpiovky (byly tam co vždycky). Po nějaké době se holky přiřítily s tím,že našly chvojí u skautek, ale jdou tam Vpřeďáci, takže si máme máknout. Kubajs s Alešem je poslali hledat na druhou stranu (radši).Tam nic nebylo a tak jsme tedy museli sbírat zbytky po Vpředech.Týpka se dostavěla a připravila již celkem v klidu, (jen Věrka málem dostala infarkt z Jezinek)tak nám nic nebránilo uvařit si čaj a odevzdat se sladkému spánku.

V pátek ráno jsme měli v plánu vstávat později, ale zatrhli nám to malí křiklouni (viz. Jura). Když jsme sebrali dost vůle na to, abychom vstali, šli jsme na dřevo. Pak nám oznámili,že půjdeme na výlet. Díky bohu nám počasí přálo (ostatně to celé Velikonoce) a tak jsme k Buškově (vzdálení příbuzní Stáni) jeskyni dorazili suší. Někteří z nás tam však dorazili s tělesnou (duševní nebyla vidět) újmou. Např. Stáňa nestihla kličkovat mezi padajícími šutry a dostala to rovnou do nohy. V jeskyni pro pány ležel příjemný dárek, ryze pánský časopis (podrobnosti u Aleše). Vraceli jsme se pozdě a tak (k lítosti všech Jezinek) jsme si nestihli dojít do Hlavice pro Míšu!! V táboře jsme hladověli do příjezdu Gédi a masa. (Stáňa se víc těšila na peroxid, který nepřijel). Špízy byly opravdu výtečné. Den jsme zakončili internetovým hororem hodiny (Hája pak prý četl ještě jeden,ale toho se málokdo dožil).

Sobota-opět nejaktivnější den Velikonoc. Sice jsme vstávali hodně pozdě,ale čekalo nás samé běhání. Nejdříve Honzova příšerně složitá hra s Vikingy (pro zpestření jsme se se Stáníkem ztratily) a pak velmi běhací lakros. My Jezinky jsme měli hrát s Aráliemi míčbí, ale přišla Věrka, všem jsme zkazili celé odpoledne a šli jsme hrát taky lakros. Byla jsem s Alešem a docela nám to šlo. Skončili jsme když se stmívalo. Po večeři jsme udělali na Kostřici u třešně a rozvalin mini sněmík pro Martina a Křému (dostali šerpu) a přitom jsme viděli Venuši (samozřejmě i jiné souhvězdí a planety, ale ty nejsou již tak nové). V táboře Hája zahrál na kytaru a přečetl se, vlastně nedočetl, další horor-zvonění.

V neděli se připravovala pomlázka a splétaly pomlázky. Plán pomlázky zněl : do piškotů se schovala rozstříhaná zpráva obsahující tři věty : I vajíčka se ráda koupou, jako kluci po lakrose. Žába na prameni v Héfaistově kovárně hlídá další pomlázku. U třešně u rozvalin, kde je vidět Venuše.

U každé pomlázky byla další část zprávy o buldokovi. Ten "měl být v jeskyňkách u skautek" .Do jeskyněk jsme ale daly ceduli: APRÍL! Snad jste si nemysleli, že vám budeme shánět buldoka? Čekal na ně v táboře. Myslím, že to bylo docela vtipné.Těšily jsme se na pondělí.

Po lámání prutů a hlaviček jsme šli na dřevo. Géďe bylo špatně. Pluli jsme s vory a připravovali bojovku. Já lehla, bylo mi špatně. Ostatní hráli pasáka a míčbí.

Večer nastal čas dlouho očekávané bojovky. Nechyběla ani strašící hlava, nafouknutí medvídci, pískání balónku, ani chodící Zdenda. Jediný kdo chyběl byl Honza a v táboře Márinka, ale i tak měla noční polohra úspěch,hlavně u malých Arálií. Bojovka ovšem nesloužila pouze k postrašení táborníků, ale také jsme ji využily ke schování pomlázky. Původně jsme myslely, že košík schováme do studny, ale ta začala opět fungovat (byla v ní voda), tak jsme jej daly do nejtemnějšího kouta jeskyně. I přesto, že se nám nechtělo spát, jsme museli.

Nastalo slavné zbité a zlité pondělí. Kluci nebyli ani tak suroví, když pominu jelita od Míši a Padáka. Když dostali všechny piškoty, odploužili se směrem k jezu. Za půl hodiny se vrátili s veškerou pomlázkou, a k našemu překvapení ji nenechali v táboře. Šli rovnou do jeskyněk. Holky mezitím připravily sezení a házely si s lakroskou. Chlapi přišli docela naštvaní. Valili se jako temný průvod a zpívali přitom Kdož jsú boží bojovníci. Naštěstí uviděli psa dřív, než nás začali znovu mlátit. Po žranici bylo každému špatně a začali jsme pracovat. Po nechutných pracích (nošení dříví do lesa) jsme kluky (konečně svítilo slunko) zlily (např.Míša se dal ždímat). Autobus nás odvezl k vlaku a vlak přetrpěl naše falešné zpívání až do Prahy.

Zapsala: Káťa

Jezinky trochu jinak; foto Géďa Večer v týpku aneb jak jsme pekli ražničí; foto Géďa Kolednici na valečné výpravě; foto Géďa Cesta za pomlázkou; foto Géďa
Kdepak je asi letos schovaná pomlázka?; foto Géďa To jsme toho vykoledovali co?; foto Géďa Čekání na vlak; foto Géďa Velikonoční táboření; foto Mára Štěpán