Tábor 2004

Tentokrát opět v době středověku, na ostrově zvaném Hybernia - Irsko.
Ale jinak v našem starém známém údolí Zábrdky.

Na představebku jeli někteří už ve středu 31.6., další várka dorazila kolmo i busmo ve čtvrtek a poslední várka, těch pracujících, v pátek. Myslím, že byla celkem pohoda a všechno se stihlo. Já (Géďa) letos kopala latrinu s Pípáčkem a to byla legrace. Co nás letos nemile překvapilo, bylo zmizení sady tyčí na jedno velké týpí, někdo je ukradl. A protože jsme letos šili ještě jedno týpí pro Malásky, nazývané Apokalypsa, dělaly se dvě sady nových tyčí. Je vždycky krásné pozorovat přerod prázdné louky na tábor - domov na tři týdny. ž se na louku pomalu nevejdeme, tak letos bylo jedno týpí trochu oddělené od ostatních - na kopečku v Bažině, kde bydleli nejstarší kluci. Jediné co nás trochu trápilo byly vosy, ale asi tři hnízda na krajně nevhodných místech jsme vypálili a pak už to relativně šlo.
V neděli odpoledne jsem se s Věrkou sbalila a jely jsme do Prahy pro děti. Tábor tedy začínal 5.7. v pondělí, kdy jsme hlavně Malásky a pár starších dětí přivezli do postaveného tábora. Po příjezdu začalo obvyklé zabydlování, dělání rámů na postele, ohnišť a podobně. Mezi dětmi jsme si uvědomili že opravdu skončila představebka a začal tábor.
Večer ještě proběhl obřad vysvěcení týpí Malásků a pak pro některé první noc u ohýnku v týpku. Druhý táborový den jsme dodělávali nedodělané, například sněmoviště a odpoledne jsme se pustili do rozdělení družin. Letos jsme nechali pět nejstarších dětí, aby si sami vybraly a rozdělily děti do družin a k našemu překvapení se jejich a naše návrhy příliš nelišily. Takže nakonec vznikly tyto čtyři družiny: Bílý strom z Tuamu (Maruš, Šimon, Dan), Kati z Corku (Pípáček, Lukáš, Valča), Žabaři z Londondery (Michal, Honza, Tomík, Tobiáš) a Obchodníci z Kildare (Ibíkos, Křéma, Želva a Adam). Názvy a erby si vymýšlela každá družina sama a nutno říci, že se jim to podařilo opravdu pěkně.
Také jsme se tento den dozvěděli, že přijede král Irska, proto se všechny družiny snažily udělat zástavy, aby mohly reprezentovat svůj rod v průvodu na přivítanou krále, ale bohužel nás stihlo veliké neštěstí. Král přijel, ale mrtev. Padl ve vítězné bitvě proti Angličanům. A tak místo bouřlivých oslav konal se smutný pohřeb. Král Donald MacGillavry nemá ženu ani jakéhokoliv potomka ani jiného příbuzného, a tak se rada starších usnesla, že se musí najít nový král z řad urozené šlechty a udatných rytířů, který založí novou irskou dynastii. Jak však poznat, kdo bude pro tuto roli nejvhodnější, když se na následníkovi neshodly ani nejvýznamnější rody účastnící se králova pohřbu? Zájemci o irský trůn budou muset do dohodnuté doby prokázat, že mají v Irsku největší vliv. Zaujmou, obhospodaří a zkulturní co největší území a podrobí se mnoha zkouškám.Rada starších zatím bude sledovat jak si na tom jednotlivé rody stojí, jaké je jejich panství, jak bohaté a rozlehlé a zda ze s jejich kruhu může vyvolit příští král Irska. Přihlásily se všechny čtyři nám známé rody, a tak začal lítý boj.
Prakticky to probíhalo takto. Jednotlivé rody obsazovaly mapu Irska, podle toho kolik získaly políček v etapových hrách. Podle toho jak moc si vydělával každý z družiny Hybernů, které získávaly za bodování úklidu a dobrovolné práce, protkávaly své území cestami, stavěly vesnice, města, tvrze a hrady. Tato trochu náročnější pravidla hry byla na programu celé dopoledne třetího dne tábora, aby všichni věděli jak postupovat po mapě, jak stavět a jak bojovat v případě střetu s jiným šlechtickým rodem. Potom nás čekala procházka po okolí a zkoumání místí přírody, poznávání květin a stromů. Odpoledne pozval bývalý královský dvůr všecky zájemce na hon, tak začalo první klání o políčka na mapě.
Věrka měla letos úžasný nápad jak prověřit děti ve zdravovědě. Ve čtvrtek 8.7. byli vedoucí namaskováni jako vážně zranění. Géďa byla popálená, Aleš si zlomil nohu, Nikola vrazil střep do ruky, Móňa spadla z višně apod. a děti nás ošetřovaly, více než méně úspěšně. Bylo to velmi vydařené, zvláště když pak Nikola se střepem v ruce přišel za Háňou od Vpřeďáků (zdravotní sestra) a Háňa zranění brala jako pravé a poslala k nám pro auto. No dělat by se to nemělo, ale i Háňa umění Věrky nakonec ocenila. Odpoledne bylo opět zápolení o území na mapě, ve hře nazvané Diplomacie. Ta spočívala hlavně v umění komunikace a manipulaci ostatních. Každý měl obejít stanoviště v okolí tábora, tak aby byly pro něj co nejvýhodnější a musel o tom přesvědčit i spoluhráče (stejně staré) z jiných rodů, se kterými byl v družince. Obejít všechno se samozřejmě nedalo stihnout. V noci byla první velká bouřka. K nadšení nás všech se ukázalo, že jarní práce na melioraci na louce splnily svůj účel. Voda odtekla.
Pátek 9.7. začal děláním dřeva na sněm a do kuchyně. Následovalo druhé kolo přírody a odpoledne vymýšlení scének a balad. Ty pak měly jednotlivé rody předvést a zahrát na sobotním sněmu. Trochu dobrodružný byl až večer, kdy jsme pro dobrovolníky z řad mladších připravily bojovku do Frantova salónu. A pro nejstarší a okolí znalé též dobrovolný výsadek. Ten spočíval v odvedení dotyčného se zavázanýma očima (baterkou, mapou, buzolou a mobilem v kapse) kousek od tábora. I přes procvičování orientace na mapě, opakování, že tábor je v údolí a zářící Ještěd od nás na sever, nebyla návratnost stoprocentní. Pro někoho jsme museli dojít, všichni ale tušili kde jsou, někdo si jen si netroufl vydat se na cestu.
V sobotu byly rytířské turnaje. Dopoledne jsme připravovaly a testovaly jednotlivé středověké disciplíny a odpoledne se soutěžilo ve středověkých oděvech. Družiny mohly vybrat zástupce na boj s dřevci na kládě, boj na koni, stínání hlav, šermířský souboj a hod kamínkem ovšem nohou. Specialitou byly tradiční irské disciplíny nošení špalku a hod kládou, které si připravil Aleš. Večer na středověkém sněmu bylo slavnostní vyhlášení vítězů. Nejlépe si vedl rod Marjánky. Oproti tomu se nejvíce líbila scénka a balada Žabařů, která se jen hemžila nesmrtelnými hláškami typu "chytit kance, žádná šance". Od té doby řekl sem tam někdo Michalovi Kanec. Stejný úspěch měla i nehodnocená scénka Malásků. Věrce už nikdo neodpáře heslo "to stačí! umři!", i když to prý vůbec neřekla.
V neděli dopoledne se zabíralo území na mapě a bojovalo a ještě před obědem byly družiny podrobeny dalšímu úkolu. Všichni členové jednoho rodu byli přivázáni k jedné typiovce (každý za jednu ruku) a měli za úkol proběhnout vytyčenou trasu co nejrychleji. Jedním z úkolů bylo občerstvit se u tatrankovice. Odpoledne jsme dělali činy a prolézali lanovou dráhu.
V pondělí jsme dopoledne připravovali dřevo na večerní initi, neboť nás následují dny čeká puťák. Také jsme společně s Maláskama si zahráli oblíbené Pašeráky a až na menší problémy s dodržováním pravidel to bylo super. Večer byla inity, Kubajs vedl obřad a díky skvěle rozpáleným kamenům jsme si v teploučku libovali, tedy těšili se na studenou vodu.
Ještě večer jsme řekli starším, že ráno na Puťák vyrážejí sami a že musí do tří hodin být na Sychrově. No, sešli jsme se už v Českém Dubu na autobusovém nádraží, ale pak jsme se zase rozdělili. Cesta na Sychrov byla plna zvířat, bohužel většinou mrtvých. Ale viděli jsme například i živé černé čápi. Mají veliké rozpětí křídel a nádherně létají. Prohlídka Sychrova byla super. Snad první, na které jsme se opravdu nenudili a všichni poslouchali. Taky si děti musely dělat poznámky, neboť je čekal testík o políčka na mapě.
Počasí nebylo nic moc, ale vlastně ani špatné, jelikož nepršelo. Ze Sychrova jsme šli hledat místo na přístřechy do blízkého lesíku. S Alešem jsme našli docela pěkné místo a taky nádhernou plantáž lesních jahod. Tak jsme si řekli, že si tam dáme jahodovou snídani. Přístřechy jsme v pohodě postavili a šli si udělat dlabanec okus dál k ohni. Po véče - hrachová polévka se slanými brambůrkami - jsme ještě seděli u ohýnku a zpívali co nás napadlo. Ráno nás vzbudil zvuk práškovacího letadla, lítalo pěkně nízko jako obrovský žlutý brouk. Zbalili jsme a u jahodové plantáže jsme dali snídani.
Cestou do Českého Dubu, kde jsme měli sraz s Kmenem a Móňou, která se vracela z Prahy z práce, abychom navštívili Komendu a Muzeum, jsme se strašlivě přejedli výborných šťavnatých třešní, mňam. V Dubu jsme byli nejprve v Johanitské komendě z 12. století a pak v Podještědském muzeu. No a potom na autobus, Kmen na kola nebo do auta a jelo se zase "domů" do tábora. Tam nás přivítala večeře, Malásci s Jezinkama a Věrkou a Hájovna s Kačkou.
Ve čtvrtek 15.7. byl v plánu řemeslný den. Podle toho, co za činnost si děti vybraly už v Praze se vrhly do výroby. V tento den to bylo vyřezávání, kování, tepání, korálkování a výroba forem na odlévání, které se však bohužel nezdařilo. Myslím, že hlavně kovárna byla super a že se podařilo vykovat pěkné nože. Také dřevěnými lžícemi kluci jedli už u oběda. Až potud zapsala tábor Géďa, s několika Móninými poznámkami.
Pípáček s Géďou také vařily mýdlo. Byly nad těmi kotlíky jako dvě čarodějnice. Pak jsem ještě s Pípáčkem zprovoznila pravěký tkalcovský stav.
Odpoledne se konal lítý boj, regulérní lesní bitva. Spojily se vždy dva rody k sobě a snažily se získat a udržet zástavu. Bojovalo se v lese na vymezeném území a podle přísných pravidel za dozoru sedmi rozhodčích. I Malásci se v terénu a družinách označených šátky vyznaly, jen Pípí dvakrát zranila člena své družiny zrovna když držel zástavu. Večer jsme sehráli scénku pro Malásky - bitvu, ve které padl Artuš a zahodil při tom Excalibur. Ten pak Malásci hledaly druhý den na pokladě. Pátek před návštěvním dnem je vždy trochu nuda, protože se musí udělat dřevo na sněm a na mytí a odpoledne se umýt, aby nás rodiče poznali. Protože Malásci byly v hledání Excalibru úspěšní, uspořádaly pro ně Ygrine, Morgan, Morgause a Guinevera hostinu. Po knedluvepřuzelu, které se službě opravdu povedlo, následovaly hazardní hry o hrách. Kdo chtěl mohl své jmění prohrát nebo rozmnožit v kartách, peckách, sedmičce atd. nebo je utratit za výborné koblížky, co upekla Zuzka-Kvík s Ibíkosem.
Sobota 17. - návštěvní den. Ráno jsme popřáli a předali dárek Jirkovi k jeho osmým narozeninám. Matla ho pak (tentokrát podle domluvy) hodil do Zábrdky. Než se začali sjíždět rodiče, tak jsme ještě stihli odehrát postup na mapě. Dopoledne měly děti s rodiči pro sebe.Opozdil se nám ale oběd, tak nám pomohli rodiče oškrábat brambory k večeři. Odpoledne obcházely rodiny jednotlivá stanoviště se středověkými kláními a měřili své síly a obratnost s dětmi. Po sváče, o kterou se již tradičně postarali rodiče spoustou koláčů, melounů a meruněk, byla obvyklá hra. Maminky a tatínové poznávali oblečení svých ratolestí. Pak již jen pro zájemce následoval fotbal, míčbí… Letošním nejmladším účasníkem návštěvního dne bal Honzův šestitýdenní brácha Kuba.
Večerní sněm byl v indiánském duchu. Přiznávaly se činy a Baskoš zahrál pár písní. V neděli byl druhý řemeslný den. Znovu se kovalo a vyřezávalo, dělaly se svíčky, tkalo se, drhalo a hnětla hlína. Nikdo nechtěl přestat, dokud to neměl hotové. Po obědě jsme se rozloučili s Malásky, kterým dnes končil tábor. Po sváče jsme se protáhli při softu a večer ještě při lakrose a míčbí se Vpřeďáky. V lakrose jsme je naprosto rozdrtili (7:0), ale míčbí již bylo vyrovnané. Večer po sezení měla ještě Valče připravenou hru na Světlušky. My jsme mezitím prozradili starším, že zítra je den bez vedoucích, tak ať se poradí, co budou dělat. Ráno jsme pole slibu odešli a nechali děti v táboře jen s Nikolou. Co přesně se tam dělo nevím, my jsem mezitím připravili vše na noční hru. Ale když jsme se na svačinu vrátili, tak nás tam děti nechtěly. Do večeře jsme ještě plnili nějaké činy - azimut, zdravovědu, vis, šplh… . S šerm jsme se řádně vyzbrojeni a namaskováni vypravili k ležení Fitzgeralda z Limeriku, který se chtěl dodatečně zapojit do klání o irský trůn. A aby zlepšil svou pozici měl pro radu starších připraveny udavačské dopisy na naše čtyři rody. A jak se říká, na každém šprochu bývá pravdy trochu, bude lepší, když se tam ty listiny nedostanou. Každý rod měl šanci hanopisy na svou urozenost nějak získat. Mohli je nepozorovaně ukrást, získat lží i lstí. Podařilo se to Honzovi z Žabařů a Ibíkosovi z Obchodníků, kdežto osud Katů a rodu Bílého stromu byl odteď dost nejistý.
Po tak náročné noci jsme si ráno trochu přispali. Úklid byla však rychlý a důkladný, protože ke Vpřeďákům přijela hygienička. Děti šly na borůvky, hygienička k nám. Byla přísná, ale se vším spokojená. Po obědě, ke kterému byly borůvkové knedlíky, jsme navštívili dílny impresora, pasíře, potkali přadlenu, bábu pučálnici, materialistu a jiné řemeslníky středověkého města. Ne každý sice vždy věděl, co který dělá, ale celkem si vedli všichni dobře. Po sváče jsme šli lovit jídlo k večeři. Museli jsme získat všechny části špízu. Vystřílet maso (vzduchovka), bramboru (lukem), buřta (tenisákem), špek (flusačkou) a cibuli. Pak se jednotlivé rody sešly v týpkách a udělaly si špízy podle svých představ, ale dodržujíce Kubajsovo varování "kdo to bude mít snědený už za 3 hodiny, tak ať si mě nepřeje".
Noc byla bouřlivá, a to jak doslova, tak hlavně díky buzení za úsvitu. Vstávalo se o půl čtvrté (děti, vedoucí nešli vůbec spát), zabalilo a vyrazilo na poklad. Daleko jsme však nedošli. Druhá zpráva na Kostřici nám sdělovala, ať vyčkáme východu slunce, postavíme Tanec obrů a dospíme se na seně. Sluníčko jsme viděli jen přes mlžný opar a na Stonehange bylo málo menhirů (lidí). Pak jsme se dosytosti vyspali a dorazili do tábora až na oběd. Odpoledne nás čekalo zase dělání dřeva a poslední boje na mapě o získání co největšího území v Irsku. Večer byla initi. Tentokrát ji vedl Puleček a hodně jsme zpívali. Ibíkosovi initi sedla natolik, že si udělal sám ještě jedno kolo.
Ve čtvrtek 22.7. byl poklad. Jednotlivé rody vyrážely v pořadí podle toho, kolik zabraly na mapě území a jak ho stačily obhospodařit - osídlit vesnicemi, městy, tvrzemi a hrady. Nejdéle se v táboře zdrželi Obchodníci, protože nemohli vyluštit jednu větu morseovkou. Poklad připravovala Věrka, Káťa, Jiřka a jako již tradičně kmen. Byl dost dlouhý, ale aspoň se děti podívaly na krásná vzdálenější místa jako prameny Ploučnice. Poprvé došly družiny ve stejném pořadí jakose umístily v celotáborové hře. První přišli Marjánka, Šimon a Dan z rodu Bílého stromu. Druzí dorazili Obchodníci (Ibíkos, Křéma, Želva), třetí Kati (Pípáček, Valča, Luky) a čtvrtí přišli Žabaři (Michal, Honza, Tomák a Tobiáš). Večer jsme ještě poseděli v Bažině a pověděli si nejsilnější zážitky z pokladu.
V pátek nás zase čekalo dřevo na sněm a pak balení. Odpoledne ještě zbyl čas zahrát si lakros s dřevěnými lakroskami a soft, při kterém se Kubajs nepěkně zranil, a tak se s ním jelo do Liberce na šití. Trochu se kvůli tomu zpozdila korunovace nového Irského krále, ale za tmy to mělo pěknou atmosféru. Všechny rody se shromáždili do slavnostně vyzdobené jídelny, kde byla Marjánka z rodu Bílého stromu z Tuamu korunována a uvedena na královský trůn. Obdarovala své poddané rolničkami pro štěstí a zahájila hostinu. Maso bylo, víno ne, ale zpěvu dosyta. Vždyť Irsko má novou královnu. Sobota už byla hodně pracovní. Všechno se v pohodě stihlo zbourat a zabalit. Večer byl sněm, kde se vyhlašovalo umístění v bodování úklidu (tomu zase kraloval Honza s Pípáčkem a nově Želva), postupu v rytířské hierarchii (až na rytíře to nakonec dotáhl jen Honza, ale někomu chyběl už jen krůček) a celkovém bodování ( 1. Pípáček, 2. Honza, 3. Křéma).
V neděli 25.7.2004 se jelo domů za maminkama a za tatínkama. Druhou část tábora zapsala Móňa.

Pohled na tábor

Svolávání

Boj na kládě

Sváča

Řada>

Hra

Běh s tyčí