Tábor 2002

Tentokrát ve středověku.

Jako už tradičně jsme měli i letošní tábor na louce u Zábrdky - Vápno u Mnichova Hradiště.
Začali jsme v pátek 28.6. představebkou, 1.7. dorazili děti a 21.7. jsme tábor zakončovali.
Ale vezmeme to popořádku.
Představebka byla vydařená, moc nás tam v pátek nejelo, Jezinky dorazily až v sobotu, ale i tak se všechny
důležité stavby podařilo postavit než dorazily děti. Takže v pondělí stála kuchyň, jídelna, vsakovačka,
odpadovka, matrošák, latrošky, sklípek a týpka. Snad jsem na nic nezapomněla.
Když přijely děti, šli jsme je přivítat a pak začalo zabydlování, dodělávky, dřevo a jako zlatý hřeb večera
bylo svěcení nového vedoucovského týpka. Týpí nám vysvětil Kubajs a myslím že to bylo moc pěkné alespoň
atmosféra byla dokonalá. Týpí se tedy jmenuje Černá žába podle černé žabky na oltáři a tento večer se do něj
vešlo celé osazenstvo tábora - asi 25 lidiček.
Druhý den jsme udělali sněmoviště, hřiště a těšili se na večer, neboť jsme se dozvěděli, že naše středověké
městečko mají navštívit kejklíři. Těšili jsme se dlouho a taky bylo na co. Kejklíři přijeli s úžasným
loutkovým divadlem u kterého jsme se nasmáli a jen tak mimochodem jsme se dozvěděli velice zajímaví příběh.
Byl o pánovi a jeho sluhovi, který se vypravil do svaté země aby si vydobyl slávu a získal bohatství. Jenomže
jak už to bývá, nakonec neměli ani jedno a poklad byl někde tajně schován.
Třetí den se tedy 6 družinek: Žebráci od hladové zdi, Kejklíři z královského města, Přízrační poutníci z Olšiny,
Přízdrační poutníci z Kuřivod, Poutníci z Jeleních vrchů, Přízdrační poutníci z Jablonečka vypravilo na cestu
po okolí. Ve skutečnosti to probíhalo tak, že se vypravili od stanoviště ke stanovišti. Každé stanoviště je
někam posílalo, podle toho jakou možnost si vybraly. Například když se ocitli u brány, mohli třeba projít
bránou a vejít do města, zeptat se stráže na možnost přespání apod. A tyto jednotlivé možnosti je poslali
zase dál. A tak se stalo že děti přišli na to, že večer mají možnost se setkat s poustevníkem, který jim
možná může poradit něco, co by se třeba týkalo příběhu od kejklířů. Jenomže večer poustevník na svém místě
nebyl, pršelo, a tak se nejspíš odešel někam schovat.
Setkaly se sním tedy druhý den. A dozvěděly se že poklad templářů zatím zmizel. Vede k němu jenom jediná
cesta a to přes amulety. Ale ty není nijak jednoduché získat. Ale jenom když se sejdou všechny čtyři amulety,
smí se vyrazit na cestu za vytouženým pokladem templářů, který je jistě velice bohatý.
A tak začalo veliké putování, které absolvovala každá tříčlenná družinka samostatně dle svých úvah a
rozhodnutí. Putovaly tedy téměř denně po okolí tábora od stanoviště ke stanovišti, od kláštera k hostinci,
z hradu do polí…. V táboře pak vždy vyráběly co potřebovaly, například pekly chleba, tloukly máslo, vyráběly
marmeládu, skládaly středověké písně, dělaly louči aby si mohly v jeskyni posvítit, vyráběly svíčky, šily
plášť apod. A sem tam se jim naskytla příležitost získat za zmíněné činnosti amulet. Samozřejmě vše
absolvovali ve středověkém oblečení a za téměř neustálého zpěvu motivační písně Dva havrani.
Ale také se plnily stupně, při kterých se děti stávaly z nevolníků rytíři, potulnými studenty, universitními
studenty nebo tovaryši. Měli jsme středověký den, na kterém byla možnost ochutnat středověkou krmi, účastnit
se rytířských soubojů, bojovat na koni, trefovat se dřevcem z koně na cíl a také jsme viděli pravý nefalšovaný
rytířský souboj v podání Nikoli Drobka a Háni později i Móni. A také jsme si zahráli středověký fotbal!
Kromě čistě středověkých činností jsme také hráli lakros, byli na puťáku v Drábských světničkách, přenášeli
jsme vodu, hráli lesní hry, uskutečnili jsme dlouho odkládaný sedánek-lehánek, který měl veliký úspěch a
dokonce jsme si zvládli i zahrát lesní hru se Vpřeďáky.
Nesmím zapomenout ani na den bez vedoucích, který byl velmi vydařený jak pro vedoucí, tak pro děti v
táboře. Také rodiče jsme pozvali na návštěvu a i s nimi jsme hráli několik vypečených her, například
jsme testovali rodiče, zda poznají oblečení vlastních dětí.
No a samozřejmě vrcholem celého tábora byl závěrečný poklad, který se nám letos posunul až na pátek
před odjezdem, ale myslím že byl vydařený. Podle toho jak jednotlivé družiny získaly amulety, vyrážely
na poklad. Pomocí amuletů a zpráv které nalézaly cestou se dozvěděly přesné místo pokladu. Toto místo bylo
v průrvě Ploučnice. K našemu zklamání tam nakonec dorazily pouze dvě družiny, zato mezi sebou svedly velice
napínavý souboj. Záleželo samozřejmě na tom, která dorazila dříve a myslím že zaslouženě letošní poklad
získala družinka pod vedením Jiřky a druhý, notně zklamán byl Zdenda. Pro poklad si došly obě družiny,
Jiřka však mohla odnést větší díl. Každý také v pokladu našel drahocenný přívěšek v barvě své družiny,
který po celou dobu tábora zdobil krčky vedoucích. I když ne všechny družiny viděly úžasnou průrvu Ploučnice
a krásné místo s pokladem, všichni vyhodnotili poklad jako nejlepší.
Ani na letošním táboře nechybělo kus ze zakořeněného indiánství, a tak nechyběla initi, indiánský sněm a
plnění vybraných činů. Bohužel se po pokladu přiblížil také konec tábora a nastalo balení, které nikdo z
nás nemá rád a taky odjezd zpět do civilizace. Tak jsme alespoň ve vlaku ještě zpívali a hráli na kytaru,
a na nádraží jsme nezapomněli ani na oblíbenou motivačku. A myslím že už teď se většina z nás těší na další
tábor……….